Kdyby současnou českou politickou scénu viděli autoři takových nestárnoucích klasik jako je Jistě pane ministře, tak by zahodili své psací stroje se slovy, že by na takovou politickou satyru v životě nepřišli a vyrazili by raději okopávat zahrádku, aby byli společnosti prospěšnější.
Stali jsme se společností hesel, kde místo racionálních voleb nás kontrolují emoce. Naše politická scéna je pouze konfrontační a daleko spíš bych si dokázal představit to, že delfíni začnou mluvit než to, že Andrej Babiš začne racionálně debatovat nebo nedejbože bude i poslouchat to, co jeho oponenti říkají.
Když ale nechám stranu Strakovku, tak daleko neuvěřitelnější je situace na hradě. Pokud by člověk popsal to, co se děje na pražském hradě, tak by si připadal, že to je opravdu spíš z nějakého komediálního seriálu. Vedoucí alkoholik, který se baví tím, že se mstí své bývalé politické straně za to, že ho nepodpořili v prezidentských volbách. Kancléře mu dělá člověk, co nedostal bezpečnostní prověrku a jinak se proslavil tím, že nechal uzavřít celý pražský hrad kvůli tomu, aby mohl v klidu vyspávat… Sice to dělá problémy věřícím, kteří díky tomu nemohou na mši, ale kdo by se zajímal o nějaké katolíky, kteří chtějí do katedrály, že… Pan kancléř chce přeci spát. Je otázka jestli tady tomuto chodícímu cirkusu nasazuje korunu mluvčí, který soutěží se svými parodujícími profily, kdo vypustí větší urážku nebo alternativní přístup k bezpečnostní problematice republiky, kdy vrchní velitel armády si pro jistotu nasadí mezi své spolupracovníky spolupracovníky ruské a čínské zpravodajské služby.
V tomto světle už se nějaký ministr financí, který je podezřelý z daňových úniků a zneužívání evropských dotací opravdu ztratí.
Ostatně celý tento rychlý ozdravný proces naší politiky, který dostal k moci Andreje Babiše se celkem zvrhl. Celé to začalo Vítem Bártou a tím, že majitel jedné z největších bezpečnostních agentur si dosadil svého ministra vnitra a obrany. Pokračovalo pověstným kabelkovným, aby se poslanci Věcí veřejných neměli tak špatně a skončilo u totálního rozpadu jejich strany. To Andrej Babiš na to šel chytřeji. Na vlně obrody a boji proti korupci a tradičním stranám vynesl na vrchol lidi, kteří na tyto vrcholné funkce sice nemají, ale jsou krytí jeho charismatem a mediální divizí, která dokáže zamazat sebevětší problém. Celou tuto parádu pak maskuje ještě tím, že akorát uráží své koaliční partnery a místo toho, aby se s nimi domluvil, tak se chová jako rozmazlené děcko na pískovišti. Člověka až fascinuje to, jak se mu daří držet iluzi toho, že za vše dobré na vládě může on a za vše špatné může Sobotka s Bělobrádkem.
Celé této postfaktické situaci ale vévodí úplně jiný člověk. Emanuel Goldstein naší politiky, Miroslav Kalousek. Ať jsou kroupy, rozpadlé dálnice, hazard nebo snad i daňové úniky Andreje Babiše… za všechno může Kalousek. Dalo by se říct, že toto je opravdovým vrcholem jeho politické kariéry. Stát se na základě toho, že jste v době finanční krize ministrem financí arcidémonem české politiky, to vyžaduje hodně velkou fantazii. Co už ale vyžaduje obrovskou propagandu je to, že i po čtyřech letech poté, co není u moci, tak je stále v pozici arcinepřítele Lidu. Co by za to dal Jiří Paroubek na kterého se zapomnělo v okamžiku, když podal demisi na předsedu ČSSD poté co spolu Jaroslavem Tvrdíkem zrujnovali sociální demokracii a utrpěli výhru ve volbách do sněmovny.
Celý tento cirkus dělá akorát jedinou věc. Pomocí hesel, výkřiků a věcí, co by do civilizované politické scény neměly vůbec patřit odvádí pozornost od obrovských problémů naší společnosti. Naše zastaralé vzdělávání, špatná infrastruktura, nefunkční státní správa, nefunkční armáda, kolabující důchodový systém… to vše se schovává za výkřiky a hesla, co ovládly naší politiku a místo toho, aby byly tyto problémy řešeny, tak dále narůstají a my řešíme to, že ministr financí je podezřelý z daňových úniků místo toho, abychom řešili to, jak budeme vzdělávat naše děti nebo to, jestli je vůbec budeme mít kde vzdělávat… Vítejte v Kocourkově v době postfaktické 🙂