Ukrajina, v posledních několika měsících středem zájmu celé Evropy a Severní Ameriky.
Po odmítnutí asociační dohody ukrajinským prezidentem se v Kyjevě rozhořely protesty. Oblasti, které měly vždy poněkud volnější vazbu na centrum se mu začaly ještě více vzdalovat. Je neděle, slunné odpoledne, venku začíná jaro. Evropa stojí na pokraji války a již nezáleží na tom, kdo a za jakých okolností může za to, že stojíme tam kde stojíme.
V tento okamžik zasedá bezpečnostní rada ČR. Prezident Zeman se vyjádřil proti intervenci, stejně tak ministr zahraničních věcí Zaorálek. Předseda zahraničního parlamentního výboru Schwarzenberg přirovnal konání Putina k Hitlerovi a jeho postupu v Evropě od roku 1938.
V 13:00 začalo zasedání NATO o situaci na Ukrajině. Ale postoj západu již byl již vyjádřen před jeho samotným začátkem. Před zahájením samotného jednání vystoupil s krátkým briefingem Anders Fogh Rasmussen ve kterém vyzval Rusko k deeskalaci napětí a dodržení smluv o udržení integrity Ukrajiny.
Během několika dalších hodin bude již jasné, jakým způsobem se k této situaci postaví západní svět, jehož součástí jsme se díky této krizi také naplno stali.
Když bych se měl osobně zamyslet na tím, jaká mohou být východiska z této situace, tak mne napadá pouze těchto několik možností:
- diplomatické embargo a vyloučení Ruska z UN- touto cestou se již začala ubírat ostatně Kanada, která odvolala svého velvyslance z Ruska
- ekonomické embargo– zavedení hospodářských sankcí a daleko restriktivnější celní politiky. Osobně bych tuto možnost považoval za nejhorší v současné hospodářské situaci, když se po dvaceti letech opětovně stabilizovaly hodnoty těžby v ruských nalezištích ropy a vzhledem k situaci na ostatních nalezištích ve světě. Zásadním způsobem by tím vzrostly veškeré ceny, což by nebyla příliš šťastná situace, vzhledem k současné hospodářské situaci
- vyslyšení žádosti ukrajinského parlamentu a mobilizování jednotek NATO. Toto rozhodnutí má několik dalších možných variant postupu- obsazení části Ukrajiny po Dněpr
- pokus o obsazení celé Ukrajiny– což znamená přímý konflikt mezi Ruskem a západem. Využití vojenské síly k udržení integrity Ukrajiny by ostatně odpovídalo Budapeštskému memorandu z roku 1994. Ve kterém se světové mocnosti zaručily o zachování integrity a nezávislosti Ukrajiny. Tuto variantu si ale nedokáži příliš představit bez přímé konfrontace s ruskými jednotkami a plné mobilizace armád NATO.
- poslední možnost je pozvání Ruska k bilaterálnímu jednání. Na základě bilaterálního jednání mezi zástupci NATO a Ruské federace se domluvit za splnění jakých podmínek je ruská armáda ochotna se vrátit na své základny, případně připojení jakého území považuje za nutné k zajištění své bezpečnosti.
Osobně považuji za nejpravděpodobnější tu poslední možnost. Ani jeden z partnerů angažujících se na Ukrajině, si nemůže dovolit velký ozbrojený konflikt. Rusko začalo přezbrojovat teprve před několika lety a NATO se k tomu teprve chystá. Navíc celou Severoatlantickou alianci již několik let trápí podfinancování jejich armád. Většina států totiž nedodržuje jednu z podmínek smlouvy o minimálním vojenském rozpočtu. I přesto nemají armády NATO problém s účastí v lokálních konfliktech na úrovni války v Iráku, nebo Afghánistánu, ale velká konfrontace mezi NATO a Ruskem je pro ně momentálně nemožná.
Armádám NATO hrozí totiž zároveň zapojení se do konfliktů v Asii. byť konflikt na Ukrajině na sebe strhl velkou část pozornosti nelze pi jeho řešení zapomínat na problémy, které vygradovaly mezi Japonskem a Čínou a vzrůstající nebezpečí konfliktu v Iránu a Pákistánu. V těchto zemí je daleko menší pravděpodobnost, že se konflikt podaří uhladit za jednacím stolem, a tak tam budou vojáci potřeba daleko více. Navíc z hlediska zachování, alespoň nějakých, sousedských vztahů, je vždy lepší se sousedem domluvit, než mu rozbombardovat zahrádku. Stručně řečeno, válka na Ukrajině by byla pro Evropu momentálně příliš drahá a nebezpečná.
Západ se teď pomalu dostává z hospodářské krize a od pádu Železné opony pořádně neinvestuje do armád, což se musí zákonitě změnit, aby se takovéto konflikty daly řešit i partnerským rozhovorem a nejen krčením se a doufáním, že se to povede nějak uhladit…
Co z toho tedy pro Evropu vyplývá? Nemáme na přímou obranu nezávislosti Ukrajiny dostatečné materiální prostředky a budeme zde nuceni přistoupit k nevojenskému řešení, abychom byli případně schopni zasáhnout za několik let v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku.
V tento okamžik je nutné říct ještě jedno. Co z toho vyplývá pro Českou republiku. Je nutné se zamyslet nad tím do jaké míry je vůbec relevantní uvažovat o vystoupení z EU a NATO, protože v okamžiku, když svoji integritu nedokáže samostatně uhájit stát, který 50 milionů obyvatel, jak si asi může dopadnout, v případě podobné situace stát o 10 milionech obyvatel. A druhý bod je, zdali je moudré žít v této situaci ve státu, kde většina mužské populace pod třicet nedržela v rukou reálnou zbraň. Je nutné začít brát v potaz, že ruský medvěd si rozhodl vzít co považuje za své a je na naší vládě, aby se rozhodla, jestli bude kořistí, nebo bude bránit svobodu a nezávislost, které jsme dosáhli.