Dvě skupiny, které se v rámci ČSSD zformovaly již od odchodu Miloše Zemana, se do sebe, po letech formování sil, naplno pustily. Od okamžiku, kdy byl Miloš Zeman zvolen prezidentem, se tato roztržka, která dosud byla mimo stranu slyšet pouze v období voleb, stala každodenní realitou.
V žádném případě se nedá říct o povolání Bohuslava Sobotky k poslednímu soudu, že to je neočekávaná událost. Přesto jeho odstavení od moci proběhlo otevřeně a hladce za denního světla. Sice jsou slyšet protesty, před Pražským hradem se svolává shromáždění na jeho podporu, ale shromáždění koho? Na sociálních sítích se už od neděle objevují vyjádření podpory předsedovi ČSSD, ale je nutné dodat, že ne nepodstatná část těchto vzkazů není od voličů ČSSD, ale od lidí se zeleným hlasem, případě voličů úplně jiné části politického spektra. Je tedy otázkou, nakolik jsou dané protesty vůbec relevantní pro vnitřní situaci v ČSSD a do jaké míry jsou pouze dalším dokladem celospolečenských změn, které již ukázaly výsledky předčasných voleb.
Volby přinesly další ústup z dosavadního systému dvou majoritních stran- jedné „levicové“ a druhé „pravicové“. A na jejich místo nastoupilo velké množství malých rozhádaných stran, jak jsme na to byli zvyklí za první republiky.
Odstavení Sobotky z vyjednávacího týmu a navrhnutí, aby opustil post předsedy, není pokus o puč. Jde vnímat také jako pokus o zachování celistvosti ČSSD, umožnit jí splnění volebních slibů a to „pouze“ za cenu hlavy předsedy, který ostatně nikdy neměl šanci stát se premiérem v době, kdy je Miloš Zeman na Hradě.
Velmi pragmatický krok stejné úrovně, jako podpora předsedy před volbami. Bohuslav Sobotka měl asi i šanci udržet se u moci, pokud by obdržel přes 30% hlasů a vyšla kroužkovací akce, která byla vedena proti Haškovu křídlu. Ani jedno se nestalo. Bohuslav Sobotka prohrál a celé vedení ČSSD si to brzy uvědomí. Nejpozději v okamžiku, kdy Miloš Zeman pověří Michala Haška vyjednáním a sestavením vlády. Je otázkou, jestli měl v úmyslu vůbec někdy pověřit někoho jiného. Nemyslím si to. Pokud by tu přeci jenom taková možnost existovala, tak by se Zeman nevyhýbal přímé odpovědi a neříkal by jen, že příští premiér bude z vítězné strany a na rovinu by řekl, že to bude její volební lídr, stejně tak by bez vytáček řekl po volbách, že pověří volebního lídra ČSSD a nevyhnul se odpovědi slíbením, že pověří toho, koho mu doporučí ČSSD.
V tomto okamžiku obě bojující křídla hrají vabank, ale Haškova strana má na své straně iniciativu a hlavně několik trumfů v rukávu. Ovládá vyjednávací tým, má na své straně prezidenta a pokud ustojí i ten poslední nátlak ze strany Bohuslava Sobotky, nic jí nebrání v ujmutí se moci. Co je nejdůležitější, má na své straně strach řadových poslanců ČSSD. Pokud si představíme v tento okamžik řadového poslance, tak se jeho psychický stav musí pohybovat někde mezi totálním zoufalstvím a stavem mysli odsouzence v cele smrti. Když se mu přeci konečně podařilo dostat se do sněmovny. Díky dobré vůli těch pár lídrů a volitelnému místu na kandidátce. S vědomím toho, že na jeho osobním profilu vůbec nezáleží- ostatně kdo z řad běžných voličů zná jméno svého poslance. V tu chvíli tu je reálná možnost, že o své poslanecké křeslo přijde ještě dříve, než ho vůbec našel. Pokud bude stát díky svým názorům za Bohuslavem Sobotkou, tak tento pevný názor opustí v okamžiku zveřejnění prvního povolebního průzkumu.
Pohybujeme se v době, kdy volební preference ČSSD určitě napodobují ty, jenž předváděl její největší dosavadní konkurent během léta. Jediný rozdíl je v tom, že ČSSD má možnost se rozhodnout, jestli si koupí čtyři roky času a půjde za Michalem Haškem a zachrání se, nebo padne do záhuby ve stopách svého nejméně výrazného předsedy.
A co my, kteří jsme nevolili ČSSD? Díky procedurám jmenování vlády bude stejně během několika týdnů pověřen Milošem Zemanem někdo z ČSSD, jak slíbil, vyjednáváním a následným sestavením vlády. Dle až příliš aktuálního příkladu s Jiřím Rusnokem, situace ve sněmovně, během jeho rozhodování, nehraje zásadní roli. Takže ať dopadne situace v ČSSD jakkoliv, Michal Hašek nás s největší pravděpodobností již nemine a my se tudíž za hlasitých bouří uvnitř ČSSD můžeme začít připravovat na druhou Zemanovu vládu.